30 let svobody ve Znojmě: Jak jsme na tom?

Neřadím se k pamětníkům listopadových událostí, které se odehrály před třiceti lety. Přesto jsem malou část života v totalitě prožil a leccos si pamatuji, zejména absurditu doby, ale i některé pocity strachu a bázně z tehdejší moci. V listopadu 1989 mi bylo devět. Vracet bych se ani na chvíli nechtěl.

V uplynulých dnech toho bylo hodně řečeno. Podle mě se ale na jedno stále zapomíná.

V boji za vznešené ideály a demokracii se totiž zapomíná na situaci v regionech, v našich městech a obcích. Mám pocit, že zejména na perifériích, kterou podle mnoha ukazatelů Znojemsko stále je, funguje život podle jiných pravidel. Ztížené životní podmínky, málo pracovních příležitostí, nízké mzdy, rodiny zatížené exekucí, nízká míra vzdělanosti a odchod mladých lidí z regionu, to je jen několik oblastí, které se stále nedaří uspokojivě zlepšit. V tomto ohledu ale patřím k optimistům a věřím, že se to jednou otočí. Jen to chvíli trvá a stojí to úsilí. Důležité je před problémy nezavírat oči, mluvit o nich a hledat řešení.

Ve sféře politiky však vidím situaci poněkud pesimističtěji. Když se podívám na mechanismy, které ovládají komunální politiku v našem městě, tedy ve Znojmě, příliš z těch ideálů Listopadu 89 nevidím.

Mediální manipulace a vytváření virtuální reality o tom, jak tu vše dobře funguje pod taktovkou současné politické garnitury, jen zakrývá její bezradnost cokoli reálně řešit. K ideálům demokracie má daleko i to, jakým způsobem jsou v médiích zesměšňováni opoziční politici, a v neposlední řadě i naprosto skandální vyloučení nejsilnější opoziční strany z práce v kontrolním a finančním výboru. Ostrakizace opozice a nálepkování nežádoucích osob v médiích příliš nepomáhá konstruktivní práci a hledání kompromisu napříč společností. O zneužívání postavení a funkcí vedoucích politiků ani nemluvě.

Takto dělaná politiky opět vytváří skupiny vyvolených a rozděluje lidi na “my a oni”. Politici, místo aby soustředili svou energii na řešení problémů, investují ji do politikaření a sebeprezentace. Uznávám, to by bylo možná to nejmenší, kdyby se propagace politiků na sociálních sítích a v lokálních médiích nestala nadřazená všemu ostatnímu.

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale největším nepřítelem svobody pro mě není Andrej Babiš. Jednou odejde, jako přišel. Pak budou mít šanci ostatní ukázat, jestli to se svobodou a demokracií mysleli vážně. Největším nepřítelem svobody pro mě je současné fungování komunální politiky, alespoň v našem městě.

Rád bych, abychom si při příležitosti třicátého výročí listopadových událostí připomněli, že opravdová svoboda začíná tady, na nejnižší úrovni veřejné správy. Pokud bude vše fungovat, jak má, pokud bude komunální politika dělaná transparentně a ve prospěch samotných lidí, pokud bude zachována svoboda slova a opozice bude mít možnost plnit svou kontrolní funkci, pak může být ve vládě deset Babišů, ale svobodnou společnost, která je založená na zdravých mezilidských vztazích na té nejnižší komunální úrovni, na kolena nesrazí.

Přeji vám, abyste měli ve svém životě dostatek svobody dělat to, co vás baví.

Našemu městu přeji, aby jeho politici začali dělat politiku pro lidi, ne politikaření pro své vlastní zájmy.

Pavel Kovařík

Foto: Okresní archiv ve Znojmě

Podělit se s přáteli